První písemná zpráva o krčmě v Hamru nad Kamenicí je z roku 1613 ve "Vejsadním listu", který tehdy obdrželi hamerníci Polničtí od vrchnosti, tedy od pánů Sobků z Kornic a na Kamenici. List jim potvrzoval značné výsady a také, aby všichni dělníci, havíři, šmelcíři, uhlíři a jinni, vždycky a každého času svobodný a bezpečný příchod i odchod měli .Od dob, kdy krčma byla místem odpočinku a posilnění pracovníků hamru, uhlířů a horníků, ať do přestavby v roce 1794, se šenk pravděpodobně odbýval ve světnici, jako jediné vytápěné místnosti. Krčma byla jen o málo větší než ostatní chalupy. Představu o původní velikosti krčmy poskytuje severní stěna, která je roubena z nepřisekávaných kmenů a vystupuje z ní pozůstatek kamenné stěny, při které ještě před rokem 1974 stála chlebová pec.
V roce 1788 koupil krčmu číslo popisné 4 od vrchnosti Václav Zábský se spoustou povinností a podmínek, jako například povinnost zúčastnit se roboty 14 dnů a odevzdat vrchnosti jednu štuku příze. Václav Zábský nechal krčmu v roce 1794 přestavět na tehdejší poměry velkolepě a stavbu přizpůsobil hostinskému provozu. I když výčepní místnost sloužila i nadále jako obytná světnice, byla větší a vyšší, na okapové straně měla tři okna - kdy na Hlinecku bývalo vždy jen jediné - měla větší černou kuchyni a vedle šenku "panskou" světničku pro "lepší" hosty.
Ani zánikem hutě na konci 17. století se tu čilý ruch nezastavil, i když tkalci už tu neutratili tolik co předešlá hamernická chasa. Tu nahradili formani a cestující na stále rušnější zdejší cestě, nazývané Moravská silnice, a spojující východní Čechy s Moravou. To bylo asi také důvodem k tomu, že v maličké vesničce o pětadvaceti domech postavil žid Weiner kolem první poloviny 18. století další hospodu, známou později jako Streislerova. Rod Streislerů ji pak vlastnil od roku 1793 ať do roku 1925. Ze šenku původní Zábskovy hospody se postupem času vytratilo zařízení světnice a přibylo místa pro hosty a společenský život, který se sem soustřeďoval. Hospoda ožívala letními hosty, schůzemi hasičů, bály a divadelními představeními. V roce 1919 se do hospody přiženil Bohuslav Pujman, pozdější hamerský starosta a hospoda se tak stala i obecní úřadovnou. Vedle plechové cedule o zákazu žebroty z roku 1885 se na ní objevila cedule oválná s textem: "Země: Čechy; Okres: Chrudim; Obec: Svobodné Hamry". Bohuslav Pujman zemřel v roce 1954 a v hospodě zůstávala vdova s rodinou své dcery - Homolkovými.
Dnes je hospoda zrekonstruovaná a je příjemným zastavením na cestě. Bývalé hamry v osadě byly nakonec chloubou i pozdějších majitelů hamerského statku, kteří se chlubívali, že tu bylo ulito první dělo v Čechách a že si sem Žižkovi bojovníci zajížděli pro koule do svých houfnic a tarasnic. Dnes už po nějakých štolách není nikde ani památky. Jen tradice říká, že se dolovalo někde u splavu na řece Chrudimce, což dokládají kamenické rybníky, vzniklé jako pozůstatek dolování.